FRIEDRICH IWAN 1889–1967

Friedrich Iwan vystudoval v Kamenné Hoře gymnázium. Učitel kreslení přiměl jeho rodiče, aby ho poslali na studia do Královské školy umění a řemesel ve Vratislavi, kde Iwan studoval v letech 1903–1908 u profesora Ernsta Carla Morgernsterna z Mnichova. Tomu učarovaly Krkonoše natolik, že je začal ztvárňovat ve své tvorbě a často vyjížděl se studenty za malířskými plenéry do hor.

Iwanovy prvotiny navazují na tvorbu jeho učitele. V letech 1910–1914 studoval Friedrich Iwan dějiny umění, malbu a výtvarná řemesla na Akademii v Berlíně – Charlottenburgu u profesora Schlabitze a Hanse Meyera. Věnoval se zejména leptu a akvatintě. Začal skicami a kresbami, následně se zdokonalil v grafice včetně barevného tisku v jednorázovém cyklu.

V roce 1914 byl Friedrich Iwan povolán do armády a odjel na frontu. Období 1. světové války nepřerušilo jeho zájem o umění. Mladý Friedrich v zákopech kreslil a koloroval své obrázky představující válečné prostředí na různých frontách. V roce 1918 byl Friedrich Iwan raněn výbuchem granátu, ale brzy se uzdravil. Odjel do Berlína, kde se seznámil s Hedwigou Weidler, s níž se v dubnu 1921 oženil. Z Berlína se vrátil do rodného Slezska, ubytoval se v Karpaczi. Umělcův syn Klaus Franz Iwan se narodil 5. října 1922.

Friedrich Iwan po celý rok putoval s ruksakem po Krkonoších i okolí, skicoval, hledal nová témata, pozoroval přírodu a tvořil. Maloval krajiny bez stafáže, postavy se v jeho pracích objevují sporadicky. Důležitá je krajina, kompozice, forma, světlo, barva, hodnota… Umělec oslavoval krajinu různým způsobem, ale vždy mistrovsky. Posloužily mu hlavně lept a akvatinta, často tyto techniky kombinoval. Maloval nádherné akvarely. Využíval omezenou škálu barev, ale díky velkému talentu, mistrovskému zvládnutí techniky akvarelu a výjimečné jemnosti spojování barev a pronikavé schopnosti pozorovat přírodu v plenéru, jsou jeho akvarely cennými díly. Řidčeji maloval oleje, spíše velké formáty.

Iwan brzy dosáhl věhlasu krkonošského vedutisty. Lidé si u něho rádi objednávali obrazy, díla byla velmi populární a bylo je možno koupit ve formě originálních grafik, akvarelů nebo olejomaleb v knihovnách a horských boudách. Pro méně zámožné se vydávaly série uměleckých pohlednic. Díky tomu mohl Iwan už v roce 1924 koupit dům v Kunicích u Jelení Hory. Zde vznikla následně většina jeho děl. V roce 1927 vytvořil Iwan například rozměrnou olejomalbu Zeleného Potoka pro novomanžele z Pece Marii, dceru Franze Richtera, a jejího manžela Adalberta Hofera. V současnosti je obraz v majetku obce Pec pod Sněžkou.

Kromě motivů Krkonoš maloval Iwan krajinu Jizerských hor a Kladska a také malebná slezská městečka a památné objekty. Friedrich Iwan byl především umělcem plenéru, v létě putoval po horách pěšky, v zimě jezdil na lyžích. Skoro ve všech boudách měl dobré známé, čekal na něho pokoj, který vypadal jako malířský ateliér. Zvlášť se přátelil s rodinou Bönschů, vlastníky Luční boudy. Emil Bönsch se v roce 1936 přestěhoval do Ehrwaldu v Tyrolsku, koupil zde hotel Maria Regina, v němž po válce Friedrich Iwan také často pobýval a tvořil. Namaloval velké plátno s výhledem z hotelu Maria Regina pro Bönschovy přátele, o osudu obrazu však není dnes nic známo.

Za ubytování v hotelích a boudách se malíř revanšoval majitelům svými obrazy. Obzvlášť rád měl českou stranu Krkonoš, kde jsou hory vyšší a mají rozlehlejší panorama štítů. Z boudy vycházel za svítání a často se vracel za svitu měsíce, jak zobrazil na jednom ze svých exlibris. Exlibris byla dalším prostředkem Iwanova uměleckého projevu, vytvářel je pro rodinné příslušníky, přátele, jiné umělce. Pro topografické a vlastivědné časopisy a publikace vytvářel Iwan působivé perovky s krajinnými a urbánními motivy.

Během 2. světové války narukoval Iwan do Wehrmachtu, měl za úkol kreslit mapy ve štábu. Pak byl převelen k budování opevnění Vratislavi. V roce 1945 zažil v Drážďanech bombardovaní spojenců. Konec války ho zastihl v české Dubé, odkud se vydal pěšky do Jelení Hory. Po osmi dnech dorazil šestapadesátiletý Iwan domů. V jeho domě si již udělali pohodlí sovětští vojáci, musel jim pak hrát každý večer na pianino, aby byla vzájemná společnost snesitelná. V roce 1946 byl Friedrich Iwan vysídlen do Německa.

V roce 1953 se s manželkou přestěhoval do Wangen/Allgäu, kde se usídlilo mnoho bývalých obyvatel Jelení Hory a okolí. Ve Wangenu dostal Friedrich Iwan zprávu z Berlína, že v tiskárně Künstverlag Grauer & Zink byly nalezeny jeho desky (41 kusů). Po válce se tiskly dál z těchto desek grafiky. Tiskárna se nacházela ve východním sektoru Berlína, a tak tam mohl Iwan až do konce roku 1961 objednávat tisky a prodávat je. Po postavení berlínské zdi to už možné nebylo. Své desky v roce 1966 získal zpět, ale to už byl vážně nemocný. Po Iwanově smrti tiskl a prodával jeho syn Klaus grafiky dál. Podepisoval je pouze příjmením Iwan. Kromě Klause neměl nikdo právo tyto tisky signovat. Přesto již nemají takovou sběratelskou hodnotu jako autorské.

Friedrich Iwan byl významným a vynikajícím umělcem. Jeho akvarely a barevné lepty vzbuzují obdiv a uznání. Byl mistrem v zobrazování zimy, její jemnosti, malebnosti i strašlivosti. Sníh maloval tak, že cítíme jeho chlad, nadýchanost, vlhkost i strukturu. Hory pokryté ledem a sněhem byly pro umělce mnohem zajímavějším tématem a uspokojovaly ho víc než malování jara nebo léta. Využíval v obrazech omezenou škálu barev, nejčastěji modř, bělobu, zeleň, hněď a žluť, velmi uvolněně a zručně zachycoval pomíjivou proměnlivost přirozeného světla, mistrovsky předváděl partie oblohy, vody v potocích, mlhy a sněhu. Zobrazoval hory nehledaným způsobem se zachováním příslušných proporcí, zdůrazňoval přitom jejich monumentální rozměr a světlo, které jim dodává spektakulární charakter.

Friedrich Iwan onemocněl rakovinou hltanu, která mohla být způsobena prací na leptech a stálým kontaktem s chemickými látkami. Zemřel 8. ledna 1967. Jeho náhrobek byl převezen z Wangen do Wald – Michelbachu.

Text Barbara Skoczylas-Stadnik, upravil Petr Bergmann.